Bhagavad-Gíta 7.3

Z mnohých tisícov ľudí snáď len jeden usiluje o dokonalosť a z tých, ktorí ju dosiahli, Ma možno jediný pozná pravdivo.

Bhagavad-gíta 7.3

Význam od Śrílu Prabhupádu:

Lidé se liší svou úrovní a mezi mnoha tisíci se najde možná jeden, který se natolik zajímá o transcendentální realizaci, že se snaží poznat, co je vlastní já, co je tělo a co je Absolutní Pravda. Téměř všichni se věnují pouze uspokojování zvířecích tendencí — vyhledávají jídlo, spánek, obranu a sex — a sotva má kdo zájem o transcendentální poznání. Prvních šest kapitol Gīty je určeno těm, kteří se zajímají o transcendentální poznání týkající se poznání vlastního já, Nejvyššího Já a procesu realizace pomocí jñāna-yogy, dhyāna-yogy a rozlišování mezi vlastním já a hmotou. Kṛṣṇu však mohou znát jedině ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy. Jiní transcendentalisté mohou místo Kṛṣṇy poznat neosobní Brahman, to je mnohem snadnější. Kṛṣṇa je Nejvyšší Osoba, ale zároveň také přesahuje poznání Brahmanu a Paramātmy. Yogīni a jñānī jsou při svých pokusech poznat Kṛṣṇu zmateni. Přestože největší impersonalista Śrīpāda Śaṅkarācārya v komentáři ke Gītě uznal, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, jeho následovníci Kṛṣṇu jako takového nepřijímají — poznat Kṛṣṇu je totiž nesmírně obtížné, i pro toho, kdo dosáhl transcendentální realizace neosobního Brahmanu.

Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin, původní Pán Govinda (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ / anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam). Pro neoddané je velice obtížné Ho poznat. Prohlašují sice, že cesta bhakti, oddané služby, je velmi snadná, ale přitom po ní nejsou schopni jít. Jestliže je tak snadná, jak tvrdí, proč se potom vydávají obtížnou cestou? Cesta bhakti ve skutečnosti není snadná. Takzvaná bhakti, jíž se věnují samozvanci, kteří o této cestě nic nevědí, může být snadná, ale když má být bhakti praktikována skutečně podle předepsaných pravidel, spekulující učenci a filozofové odpadnou. Śrīla Rūpa Gosvāmī píše ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.101):

śruti-smṛti-purāṇādi-
pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate

“Oddaná služba Pánu, která opomíjí autorizovaná védská písma, jako jsou Upaniṣady, Purāṇy a Nārada-pañcarātra, je pouze zdrojem zbytečného nepokoje ve společnosti.”

Impersonalista, jenž poznal Brahman, nebo yogī s realizací Paramātmy nejsou schopni porozumět Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, jako synovi matky Yaśody či jako Arjunovu vozatajovi. Dokonce i velcí polobozi jsou někdy z Kṛṣṇy zmateni (muhyanti yat sūrayaḥ). Pán říká: māṁ tu veda na kaścana — “Nikdo Mě nezná takového, jaký jsem.” A zná-li Ho někdo, pak platí: sa mahātmā su-durlabhaḥ — “Taková velká duše je nesmírně vzácná.” Neprokazuje-li někdo oddanou službu Pánu, pak i když je to velký učenec či filozof, nemůže znát Kṛṣṇu takového, jaký je (tattvataḥ). Pouze čistí oddaní mohou něco vědět o nepochopitelných transcendentálních vlastnostech Kṛṣṇy — Jeho aspektu příčiny všech příčin, Jeho všemocnosti a různých druzích bohatství, Jeho jmění, slávě, síle, kráse, poznání a odříkání — neboť svým oddaným je Kṛṣṇa mimořádně nakloněn. Je vrcholem v realizaci Brahmanu a jedině oddaní Ho mohou vnímat takového, jaký je. Proto je řečeno:

ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ

“Nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu takového, jaký je, pomocí otupělých hmotných smyslů. Oddaným, kteří Ho potěší transcendentální láskyplnou službou, se však Kṛṣṇa osobně vyjeví.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.234)

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár