Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.8

„Vzájemná hmotná přitažlivost mezi mužem a ženou je podstatou hmotné existence. Vlivem tohoto mylného pojetí, které svazuje srdce muže a ženy dohromady, začíná být člověk přitahovaný ke svému tělu, domovu, majetku, dětem, příbuzným a bohatství. Takto zvětšuje svou životní iluzi a uvažuje v pojmech “já a moje”. “

Śrímad Bhagavatam 5.5.8

Význam od Śrílu Prabhupádu:

Sex vytváří mezi mužem a ženou přirozenou přitažlivost, a když uzavřou manželství, jejich vztah začne být ještě spletitější. Tento spoutávající vztah mezi mužem a ženou vyvolává v živé bytosti iluzorní pocit, kdy si myslí: “Tento muž je můj manžel,” nebo “Tato žena je má manželka.” To se nazývá hṛdaya-granthi, “pevný uzel v srdci”. Tento uzel je velmi obtížné rozvázat, a to i tehdy, když se muž a žena rozdělí, ať už za účelem následování zásad varṇāśramy nebo jednoduše proto, aby se rozvedli. V každém případě muž neustále myslí na ženu a žena na muže, a tak člověk začíná být hmotně připoutaný k rodině, vlastnictví a dětem, přestože to vše je dočasné. Majitel se nešťastně ztotožňuje se svým vlastnictvím a bohatstvím. I po přijetí stavu odříkání někdy člověk vyvine připoutanost k určitému chrámu či těm několika věcem, které tvoří majetek sannyāsīna, ale tato připoutanost není tak silná jako rodinná připoutanost. Připoutanost k rodině je tou nejsilnější iluzí. V Satya-saṁhitě je řečeno:

brahmādyā yājñavalkādyā
mucyante strī-sahāyinaḥ
bodhyante kecanaiteṣāṁ
viśeṣam ca vido viduḥ

U vznešených osobností, jako je Pán Brahmā, někdy vidíme, že manželka a děti pro ně nejsou příčinou spoutání. Naopak, manželka skutečně napomáhá dalšímu duchovnímu životu a osvobození. Většina lidí je však spoutána uzly manželského vztahu, a v důsledku toho zapomínají na svůj vztah s Kṛṣṇou.

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár