Śrīmad-Bhāgavatam 6.1.54

„Karmické činy, které živá bytost vykonává — ať už zbožné či bezbožné — jsou neviditelnou příčinou pro vyplnění jejích tužeb. Tato příčina je počátkem jejích různých těl. Díky své velké touze se živá bytost rodí v určité rodině a dostává tělo, jež se podobá buď tělu matky, nebo tělu otce.

Hrubohmotná a jemnohmotná těla vznikají podle její touhy.“

Śrímad Bhagavatam 6.1.54

Význam od Śrílu Prabhupádu:

Hrubohmotné tělo je výtvorem jemnohmotného. Bhagavad-gītā (8.6) uvádí:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

“Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.” Rozpoložení jemnohmotného těla v okamžiku smrti vytvářejí činnosti těla hrubohmotného. Hrubohmotné tělo tedy jedná během života a jemnohmotné v době smrti. Jemnohmotné tělo, které se nazývá liṅga, “tělo touhy”, je základem pro rozvoj určitého druhu hrubohmotného těla, které se podobá buď tělu matky, nebo tělu otce. V Ṛg Vedě stojí, že jsou-li v době pohlavního styku matčiny výměšky hojnější než otcovy, dítě dostane ženské tělo, a je-li tomu naopak, dostane tělo muže. To jsou subtilní zákony hmotné přírody, které působí podle touhy živé bytosti. Učí-li se živá bytost měnit své jemnohmotné tělo rozvojem vědomí Kṛṣṇy, pak jí v čase smrti toto jemné tělo vytvoří takové hrubé tělo, ve kterém bude oddaným Kṛṣṇy. Pokud je živá bytost ještě dokonalejší, nepřijme další hmotné tělo, ale obdrží okamžitě duchovní tělo, a tak se vrátí domů, zpátky k Bohu. Tak probíhá převtělování duše. Namísto snahy sjednotit lidskou společnost dohodami o smyslovém požitku — což se nemůže nikdy podařit — je tedy zjevně žádoucí učit lidi, jak vyvinout vědomí Kṛṣṇy a vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je pravda nyní i v každé době.

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

5 × 3 =