Śrīmad-Bhāgavatam 7.7.19-20

„Slovo ātmā označuje Nejvyššího Pána nebo živé bytosti. Jak Pán, tak obyčejné živé bytosti jsou duchovní a nepodléhají zrození a smrti, degeneraci ani hmotnému znečištění. Jsou individuální, jsou těmi, kdo znají vnější tělo, a jsou také základem či útočištěm všeho. Nepodléhají hmotným změnám, vydávají vlastní záři, jsou příčinou všech příčin a prostupují vším. Nemají nic společného s hmotným tělem, a proto nejsou nikdy zahaleni.

Vzhledem ke všem těmto transcendentálním vlastnostem se ten, kdo je skutečně učený, musí vzdát falešného pojetí života, pro které je typické uvažování: “Jsem hmotné tělo a vše ve vztahu s tímto tělem je moje.”

Śrímad Bhagavatam 7.7.19-20

Význam od Śrílu Prabhupádu:

„1) Bez opory, kterou skýtá duše, nemůže hmotné tělo existovat.

2) Jak již bylo vysvětleno, plody a květy stromu se rodí, existují, rostou, mění se, chřadnou a zanikají se střídáním ročních období, ale strom zůstává v průběhu všech těchto změn stejný. Stejně tak nepodléhá žádným změnám ani ātmā.

3) Duše vyniká sama o sobě — nikdo jí k tomu nemusí dopomáhat. Každý může snadno pochopit, že v živém těle se nachází duchovní duše.

V Bhagavad-gītě (15.7) Pán Kṛṣṇa jasně říká: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ — “Všechny živé bytosti jsou Mé části.” Živé bytosti jsou tedy kvalitativně stejné jako Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, který je vůdcem, nejvyšším ze všech. Ve Védách stojí: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Pán je nejpřednější individuální živá bytost, vůdce podřízených živých bytostí. Jelikož jsou živé bytosti částmi či věrnými obrazy Boha, jejich vlastnosti se neliší od Jeho. Mají stejné vlastnosti jako Nejvyšší Pán, tak jako se kapka mořské vody skládá ze stejných chemických látek jako celé moře. Kvalitou se tedy neliší, ale kvantita je jiná. Nejvyšší Osobnost Božství lze poznat tím, že poznáme vzorek, živé bytosti, neboť všechny vlastnosti Boha lze nalézt v nepatrném množství u živých bytostí. Vidíme zde tedy totožnost, ale Bůh je velký, zatímco živé bytosti jsou nesmírně malé. Aṇor aṇīyān mahato mahīyān (Kaṭha Upaniṣad 1.2.20)—živé bytosti jsou menší než atom, ale Bůh je větší než ta největší věc.

Tělo existuje a mění se jedině díky přítomnosti živé bytosti. Změny ve vesmíru, určované přírodními zákony, zase nastávají v důsledku přítomnosti Nejvyššího Pána.

Významné je slovo ekaḥ, “individuální”. Bhagavad-gītā (9.4) uvádí: mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ. Vše, hmotné i duchovní—včetně země, vody, vzduchu, ohně, nebe a živých bytostí — existuje na bázi duše. Všechno vychází z Nejvyšší Osobnosti Božství; neměli bychom si však myslet, že Nejvyšší Pán závisí na něčem jiném.

Bůh i živá bytost jsou plně vědomí. My jako živé bytosti jsme si vědomi své tělesné existence a Pán si je vědom gigantického vesmírného projevu. To je doloženo ve Védách.

Yasmin dyauḥ pṛthivī cāntarīkṣam. Vijñātāram adhikena vijānīyāt. Ekam evādvitīyam. Ātma-jyotiḥ samrāḍ ihovāca. Sa imān lokān asṛjata. Satyaṁ jñānam anantam. Asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ. Pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate.

Všechny tyto védské mantry dokazují, že jak Nejvyšší Osobnost Božství, tak nepatrná duše jsou individuální. Duše je malá a Pán velký, ale oba jsou příčinou všech příčin—jedna je omezená tělem a druhou neomezuje ani vesmír.

Přestože se Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, vyrovnáme kvalitou, nikdy se Mu nevyrovnáme kvantitou. To bychom měli mít vždy na paměti. Jakmile méně inteligentní lidé zjistí, že jsou si s Bohem kvalitativně rovni, pošetile si myslí, že to platí i kvantitativně. Jejich inteligence je aviśuddha-buddhayaḥ, nevytříbená či znečištěná. Když po mnoha životech plných velké snahy poznat nejvyšší příčinu nakonec dospějí ke skutečnému poznání Kṛṣṇy, Vāsudeva, odevzdají se Mu (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ). Tak se z nich stanou mahātmové — velké, dokonalé duše. Má-li někdo to štěstí, že pozná svůj vztah s Bohem a ví, že Bůh je velký (vibhu), zatímco živá bytost je malá (aṇu), dosáhl dokonalosti poznání.

Kdo se považuje za hmotné tělo a myslí si, že mu patří vše, co souvisí s hmotným tělem, setrvává v temnotě. Toto uvažování se nazývá ahaṁ mama (janasya moho ‘yam ahaṁ mameti). To je iluze. Je třeba se zříci svých klamných představ a tak nabýt plného vědomí všeho.“

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár