Dhanaňdžaja

Pránu dělíme podle jejích deseti hlavních funkcí na:

pět prán: prána, apána, vjána, udána , samána ;
pět upaprán: nága, kúrma, dévadatta, krikara, dhanaňdžaja.

Dhanaňdžaja

Ovládá otevírání a zavírání srdečních chlopní, její sídlo je v blízkosti srdce. Působí v celém těle, ale hlavní vliv má právě na srdeční svalovinu. Závažným narušením dhanaňdžaje mohou vznikat poruchy v srdečním rytmu a dokonce i infarkt.

Na čtyřech místech těla proudí prána zvlášť intenzivně: v chodidlech a dlaních. Chodidla jsou v těsném spojení s prvkem země a představují negativní polaritu. Proto bychom se během meditace neměli soustředit na oblast nohou. Energie dlaní pochází ze srdce. Je spojena s prvkem vzduchu a představuje kladnou polaritu.

Příkladem pro přenos prány ze srdce je žehnání. Žehnání je transcendentální proces, při němž se předává energie z anáhata čakry příjemci tak, že se na něj položí nebo nasměrují ruce.

Existuje jedno cvičení, které nám umožní zcela zřetelně pocítit pránu v dlaních:

Upažte a vytočte dlaně dopředu. Půlobloukem veďte natažené paže do předpažení a pomalu k sobě přibližujte obě dlaně. Zůstaňte naprosto uvolnění a pomalu, ale plynule zmenšujte vzdálenost mezi dlaněmi. Jak se budou dlaně přibližovat, ucítíte stále silnější tlak nebo začnete mít pocit, jakoby dlaněmi pronikalo tisíce malých jehliček. Zmenšete vzdálenost mezi dlaněmi asi na 1 cm. Nyní se zdá, že jsou obě dlaně k sobě vzájemně přitahovány energií, která z nich proudí. To je způsobeno pránou. Budete-li dlaně opět oddalovat, ucítíte na hřbetu rukou také sílu, ale ta působí opačně. I to je prána, neboť prána proudí celým tělem.

Prána je do celého těla rozváděna pomocí sítě „nádí“ (nervů). Existuje 72000 nádí; třem z nich je přisuzován zvláštní význam. Tři hlavní nádí jsou:

IDA, „měsíční systém“, je spojen s levou nosní dírkou a parasympatikem;

PINGALA, „sluneční systém“, je spojen s pravou nosní dírkou a sympatikem;

SUŠUMNA, „centrální nádí“, probíhá středem páteře a je spojena s ústředním nervovým systémem.

Cvičením ásan a pránájámy se harmonizuje ida a pingala a pročišťuje, posiluje a vyvažuje se proud energie ve všech nádí. Pránájáma a meditace posiluje proudění energie v sušumně. Začíná-li sušumnou protékat spirituální energie, aktivizují se určitá mozková centra a čakry, a tím se vědomí rozpíná a rozšiřuje do vyšších duchovních úrovní.

Prána sama je naprosto čistá a neutrální, tak jako je čirý pramen řeky. Na své cestě však řeka přijímá nejrůznější látky, a tím se kvalita její vody mění. Stejné je to i s pránou. Do těla vtéká čistá prána, jaká však z něj vychází, závisí na dané osobě, na jejích citech a vlastnostech, ale také na stravě, kterou přijímá, na místech a na společnosti, kde se pohybuje. Kvalita prány, která z člověka vyzařuje, působí na jeho okolí i na něho samého.

Vitalita určuje stav těla a má vliv na každé krevní tělísko, na každou jednotlivou tělesnou buňku. Čím více buněk odumírá, tím je člověk slabší a tím rychleji i stárne. S pránou je to obdobné – čím více máme starostí, čím jsme sklíčenější a skleslejší, tím více se oslabuje tok prány a to následně znamená, že jsme méně odolní proti onemocněním a že rychleji stárneme.

Vitalita toho, kdo žije šťastně a spokojeně, roste. Takový člověk vyzařuje sílu a přenáší ji i na své bližní. Proto bychom se měli stále snažit o to, abychom vyzařovali pozitivní pránu.

Pránu, která námi proudí – naše vyzařování neboli „auru“ – mohou ostatní zřetelně cítit. Druh tohoto vyzařování je ovlivněn naším myšlením a cítěním a také naším biorytmem i tělesným stavem. Proto je možné z aury vyčíst duševní neklid, vnitřní napětí a různé nemoci, nebo naopak harmonickou rovnováhu těla, mysli a duše.

Pro nás i pro ostatní je nejlepší, když v sobě pěstujeme pozitivní myšlení plné důvěry a dobroty. Škodí nám naopak negativní, sebezničující a nevraživé myšlenky. Tím sami sebe otravujeme. Aspirant se tedy neustále snaží udržovat své pocity a myšlenky čisté a pozitivní. Meditací a cvičením mantry se prána uchovává nezkalená a pomocí pránájámy se zvyšuje schopnost pránu uchovat.

Když duše opouští tělo a přichází smrt, odchází z těla i životní energie. Život každé živé bytosti končí nevyhnutelně smrtí. Na to ovšem stále zapomínáme. Když umíráme, zanecháváme tu všechno – své tělo, majetek, přátele i nepřátele. V čem tedy spočívá smysl života? Smysl života je v poznání skutečnosti. Skutečnost je Božské Já (átmá) v nás. To je to, co hledáme v meditaci, když se ptáme „Kdo jsem já?“ Poznáme-li své Já, uskutečníme sami sebe.

K tomu, abychom toho dosáhli, nestačí jen tělesná a dechová cvičení. Celý svůj život musíme orientovat na dobro. Když se osvobodíme od nenávisti, žádostivosti, hněvu, závisti, žárlivosti, náruživosti a připoutanosti a žijeme v lásce, harmonii a v porozumění se sebou samým i s okolím, pak se problémy vyřeší samy od sebe. Naše cvičení budou úspěšná a účinná, pokud se prolnou s pozitivním způsobem života.

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár

18901