„Zkušený geolog ví, kde leží zlato, a různými procesy ho dokáže získat ze zlaté rudy. Duchovně pokročilá osoba podobně ví o existenci duchovní částečky v těle, a tak může rozvíjením duchovního poznání dosáhnout dokonalosti v duchovním životě. Laik však neví, kde zlato nalézt, a pošetilý člověk, který nerozvíjí duchovní poznání, nemůže existenci duše v těle pochopit.“

Śrímad Bhagavatam 7.7.21

Význam od Śrílu Prabhupádu:

Zde je velice dobrý příklad porozumění duchovní skutečnosti. Pošetilí darebáci — včetně takzvaných jñānīch, filozofů a vědců — nemohou pochopit existenci duše v těle, neboť postrádají duchovní poznání. Védy přikazují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — aby si člověk osvojil duchovní poznání, musí vyhledat pravého duchovního učitele. Ten, kdo neprošel průpravou v geologii, nedokáže v kameni zjistit přítomnost zlata a podobně ten, kdo nemá průpravu od duchovního učitele, nemůže poznat, co je duše a co hmota. Zde je řečeno: yogais tad-abhijñaḥ. To naznačuje, že ten, kdo je ve spojení s duchovním poznáním, dokáže pochopit, že v těle se nachází duše. Člověk se zvířecím pojetím života, postrádající jakoukoliv duchovní kulturu, to však pochopit nemůže. Tak jako zkušený mineralog či geolog ví, kde je zlato, a může pak investovat peníze, aby tam kopal a chemicky oddělil zlato od rudy, zkušený spiritualista ví, kde je ve hmotě duše. Ten, kdo neprošel patřičnou průpravou, nedokáže rozlišit zlato od kamene. Hlupáci a darebáci, kteří se nenaučili od zkušeného duchovního učitele, co je duše a co hmota, podobně nedokáží pochopit existenci duše v těle. Aby člověk do tohoto poznání pronikl, musí projít průpravou systému mystické yogy nebo vrcholného systému, bhakti-yogy. To uvádí Bhagavad-gītā (18.55): bhaktyā mām abhijānāti. Existenci duše v těle nemůžeme pochopit, dokud nepřijmeme proces bhakti-yogy. Bhagavad-gītā proto na začátku učí:

dehino ‘smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati

“Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není touto změnou zmatený.” (Bg. 2.13) První pokyn tedy nabádá, abychom pochopili, že v těle se nachází duše, která se převtěluje z jednoho těla do druhého. To je počátek duchovního poznání. Každý, kdo tuto vědu dobře nezná či nechce poznat, zůstává pod vlivem tělesného, zvířecího pojetí života. To dokládá Śrīmad-Bhāgavatam (yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke … sa eva go-kharaḥ). Každý člen lidské společnosti by měl správně pochopit pokyny Bhagavad-gīty, neboť jedině tak se může duchovně povznést a automaticky se zříci falešné představy: “Jsem tělo a vše, co k němu patří, je moje (ahaṁ mameti).” Toto psí pojetí je třeba okamžitě zavrhnout. Člověk by měl být ochotný poznat duši a Svrchovanou Duši, Boha, mezi nimiž existuje věčný vztah. Tak může vyřešit všechny životní problémy a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Śrīmad-Bhāgavatam 7.7.21

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár

97447