„Tĕm, kdo považují tĕlo za vlastní já, ó nejlepší z králů, nejsou vĕci, které jsou důležité jen proto, že mají vztah s tĕlem, v žádném případĕ tak drahé jako samotné tĕlo.“
„Jestliže nĕkdo dospĕje do stádia, kdy považuje tĕlo za „moje“ místo za „já“, pak mu jistĕ nebude tĕlo tak drahé jako jeho skutečné já. Vždyť touha zůstat naživu zůstává silná, i když tĕlo stárne a přestává fungovat.“
„Takže tím, co je každé vtĕlené živé bytosti nejdražší, je její vlastní já, a jen pro uspokojení tohoto vlastního já existuje celé hmotné stvoření plné pohyblivých a nehybných bytostí.“
V tomto svete podmienené bytosti považujú za šťastie jednoducho dočasné zabudnutie na utrpenie hmotnej...
ČÍTAŤ VIAC
