Dhanur-veda – Veda o bojovom umení

Dhanur-veda — vojnová – bojová veda; jedna zo 4 Upavéd,

Dhanur-veda patrí pod Yajur-vedu, má 10 častí, a okrem iného popisuje aj 4 typy zbraní a
systémov používaných v boji:

yantra muktha, panimuktha, muktasandaritham a amuktham.

Viṣṇu Purāṇa popisuje Dhanur-vedu ako jednu z 18 tradičných odvetví znalostí. Je to komplexná bojová veda, kompletné vojenské vzdelanie a výuka boja zahrňujúca všetky druhy boja – so zbraňami pozemskými, nebeskými (astrami), boj bez zbraní, aj taktiku bojových usporiadaní.

dhanuḥ — luk (symbol kvalifikovaného bojovníka ovládajúceho astry práve s použitím védskych hymnov – mantier, pomocou luku a šípu);

veda — veda, poznanie

 

Celá védska literatúra sa delí na 2 základné časti:

 

na Śruti-śāstry & Smṛti-śāstry.

Śruti-śāstra — vypočuté pôvodné slová & Smṛti-śāstra — zapamätané slová.

Śruti — naslúchanie, vypočutie; smṛti — pamäť, zapamätanie si; śāstra — autorizované zjavené védske písmo

Existujú 4 Védy (śruti) a 4 Upévedy (smṛti)

 

Védy — patria medzi Śruti-śāstry; sú 4:

Ṛg-veda, Yajur-veda, Sāma-veda a Atharva-veda

Upavedy — patria medzi Smṛti-śāstry, sú tiež 4, a predstavujú doplnkové/vedľajšie Vedy.

 

Sú to:

Āyur-veda (veda o dlhovekosti – medicíne),

Gandharva-veda (veda o hudbe),

Dhanurveda (veda o vojne – boji) a

Sthāpatya-veda (veda o architektúre)

 

Śrīmad-Bhāgavatam 3.12.38:

āyur-vedaṁ dhanur-vedaṁ
gāndharvaṁ vedam ātmanaḥ
sthāpatyaṁ cāsṛjad vedaṁ
kramāt pūrvādibhir mukhaiḥ

 

Překlad slovo od slova:

āyuḥ-vedam — lékařská věda; dhanuḥ-vedam — vojenské umění; gāndharvam — hudební umění; vedam —patřící k védskému poznání; ātmanaḥ — jeho vlastní; sthāpatyam — architektonické; ca — také; asṛjat —stvořil; vedam— poznání; kramāt — postupně; pūrvaādibhiḥ — počínaje přední tváří; mukhaiḥ — ústy.

 

„Brahmā stvořil také lékařskou vědu, vojenské umění, hudební umění a architektonickou vědu, které všechny patří k Vedám. To vše vycházelo jedno po druhém, počínaje jeho přední tváří.“

 

Význam:

Vedy obsahují dokonalé poznání, které zahrnuje všechny obory potřebné v lidské společnosti nejen na této planetě, ale i na jiných planetách. Vojenské umění je nepostradatelné pro udržení společenského pořádku a stejně potřebné je i hudební umění. Všechny tyto skupiny poznání se nazývají Upapurāṇa neboli doplňky Ved. Duchovní poznání je hlavním námětem Ved, ale i ostatní informace (jako výše uvedené) tvoří nezbytné obory védského poznání, které pomáhají lidskému duchovnímu bádání. Majstrami Dhanur-vedy bývali z pravidla kṣatriyovia; výnimočne aj vysoko kvalifikovaní brāhmaṇi. Vedy jsou studnicí poznání, hmotného i duchovního. Toto poznání se však zaměřuje na dokonalost seberealizace. Můžeme tedy říci, že Vedy poskytují civilizovanému člověku vedení ve všech ohledech. Lidský život je příležitostí osvobodit se od všeho hmotného strádání, a proto má být veden poznáním Ved ve věcech hmotných potřeb i duchovního osvobození. Zvláštní třída inteligentních lidí, kteří se plně zaměřovali na poznání Ved, se nazývalaviprové neboli znalci védského poznání. Védské poznání má různá odvětví, z nichž dvě — astrologie a věda o léčení nemocí — jsou pro obyčejného člověka nezbytná. Inteligentní lidé, obecně nazývaní jako brāhmaṇové, se tedy ujímali různých odvětví védského poznání, aby mohli vést
společnost. Tito inteligentní lidé studovali dokonce i oddíly týkající se vojenského vzdělání (Dhanur-veda), a proto učiteli tohoto druhu poznání byli rovněž viprové, jako například Droṇācārya a Kṛpācārya.
(z Významu k SB 1.12.29)

SB 1.7.44 — „Byla to Droṇācāryova milost, že jsi se naučil válečnickému umění jak vystřelovatšípy a důvěrné vědě o ovládání zbraní.“

 

Význam:

Droṇācārya vyučoval dhanur-vedu, vojenskou vědu, se všemi tajemstvími jak vrhat a ovládat zbraně pomocí védských hymnů. Hrubohmotná věda se zakládá na hmotných zbraních, ale existují jemnější způsoby. Šípy nabité védskými hymny působí účinněji nežli hrubohmotné zbraně — kulomet, atomová bomba apod. Ovládají se transcendentálním zvukem védských manter. V Rāmāyaṇě se říká, že Mahārāja Daśaratha, otec Pána Śrī Rāmy, ovládal šípy zvukem a uměl šípem rozbít terč aniž ho viděl — stačilo mu slyšet. To je jemnější vojenská věda než ta dnešní, která používá hrubohmotných zbraní. Arjuna se všem těmto věcem učil u Ācāryi Droṇy a přáním Draupadī bylo, aby Arjuna nezapomínal na dary svého učitele. V nepřítomnosti Droṇy byl syn jeho představitelem. To bylo mínění dobrosrdečné Draupadī. Je možné vznést námitku, proč Droṇācārya jako přísný brāhmaṇa učil vojenskou vědu. Odpovědí však je, že brāhmaṇa má vyučovat svůj obor poznání, ať se jedná o cokoliv. Vzdělanýbrāhmaṇa má být učitelem, knězem a příjemcem milodarů. To jsou autorizovaná povolání pro opravdového brāhmaṇu.

Kṣatriyovia dostávali komplexnú výuku, čo potvrdzuje aj tento verš:

SB 9.22.38 — „Janamejayův syn zvaný Śatānīka se od Yājñavalkyi naučí třem Védám a umění provádění obřadů. Rovněž se od Kṛpācāryi naučí vojenskému umění a od mudrce Śaunaky transcendentální vědě.“

 

Stručná Paramparā Dhanur-vedy:

Śrī Kṛṣṇa —> Śiva —> Paraśurāma —> Droṇācārya —> Arjuna

 

Celá žiacka postupnosť nie je jedna linka, ale skôr rodostrom – genealogická tabuľka. Jeden Guru ma viac žiakov – jeho žiaci majú každý svojich žiakov, rodina sa rozrastá geometrickým radom. Niekedy je táto veda aj Śiva Dhanur-veda. Śiva —> Paraśurāma… Paraśurāmovi žiaci sú okrem iných aj: Bhīṣma, Droṇa, Karṇa…, Droṇovi žiaci sú Pāṇḍuovci a Kuruovci.

Paramparā — neprerušená učennícka postupnosť, kde sa autorizované dokonalé poznanie – veda – odovzdáva z učiteľa na žiaka v pôvodnom stave – bez zmien, či úprav. Učiteľ si vychová žiaka tak, že mu odovzdáva celé poznanie kompletné s pôvodným významom, kde sa časom zo žiaka stáva učiteľ, ktorý si následne vychová svojho žiaka, a takto pokračuje odovzdávaná veda v dokonalom stave z učiteľa na žiaka.

 

Akṣauhiṇī — bojová divízia:

Ako uvádza śāstra – existuje védska vojenská divízia — početná ucelená bojová zostava, nazývaná: akṣauhiṇī:

„Vojenská jednotka akṣauhiṇī se skládá z 21 870 válečných vozů, 21 870 slonů, 109 650 pěších bojovníků a 65 600 jezdců. A v bitvě na Kurukṣetře bylo zabito mnoho akṣauhiṇī.“
(z Významu k SB 1.8.48)

„Jedna akṣauhiṇī se skládá z 21 870 vozů, 21 870 slonů, 109 350 pěšáků a 65 610 koní.“
(z Významu k SB 1.16.34)

V písmach je uvádzané, že Duryodhana (Kuruovská strana) mal v boji na Kurukṣetre k dispozícií 11 akṣauhiṇī – a – Mahārāja Yudhiṣṭhira (Pāṇḍuovská strana) mal 7 akṣauhiṇī = dokopy spolu 18 akṣauhiṇī – a tento údaj dokladá aj Śrīmad-Bhāgavatam (3.3.14):

 

Po skončení bitvy na Kurukṣetře Pán řekl:

„Velká zátěž Země v podobě osmnácti akṣauhiṇī byla nyní za pomoci Droṇy, Bhīṣmy, Arjuny a Bhīmy odstraněna. Co to však znamená? I nadále tu zůstává velká síla yaduovské dynastie, Mých potomků, která se může stát ještě
nesnesitelnějším břemenem.“
(SB 3.3.14)

To je teda orientačný údaj o počte bojovníkov padlých v boji na Kurukšétre. Tých 18 akšauhiní = 3,94 milióna vojakov, a keď si k tomu pripočítame nejaké ďalšie pomocné oddiely (ktoré śāstra spomína, že prišli na pomoc z rôznych kráľovstiev a kmeňov) – údaj 6,4 milióna vojakov – a toľko bojovníkov zomrelo v bojoch na Kuruovskom bojovom poli – čiže na Kurukṣetre zahynulo za 18 dní bojov asi 6 400 000 bojovníkov.

 

Ďalšie info tu:

SB 9.15.30:

„Když Kārtavīryārjuna spatřil Paraśurāmu, ihned z něho dostal strach a poslal mnoho slonů, vozů, koní a pěšáků s kyji, meči, šípy a zbraněmi ṛṣṭi, śataghni, śakti a mnoha dalšími, aby proti němu bojovali. Vyslal celých sedmnáct akṣauhiṇī vojáků, aby ho zadrželi, ale Pán Paraśurāma je sám všechny pobil.“

Z významu:

Slovo akṣauhiṇī označuje vojenskou jednotku složenou z 21 870 bojových vozů a slonů, 109 350 pěších vojáků a 65 610 koní. Přesný popis uvádí Mahābhārata, Ādi Parva, ve druhé kapitole:

“Jeden bojový vůz, jeden slon, pět pěšáků a tři koně tvoří jednotku, kterou znalci vojenské vědy nazývají patti. Moudří také vědí, že senāmukha je ztrojnásobená patti. Tři senāmukhy tvoří jednu gulmu, tři gulmy se nazývají gaṇa a tři gaṇy představují jednu vāhinī. Tři vāhinī označují znalci jako jednu pṛtanu, tři pṛtany se rovnají jedné camū a tři camū jsou jedna anīkinī. Deset anīkinī prohlašují moudří za jednu akṣauhiṇī. Znalci těchto počtů určují
množství vozů v jedné akṣauhiṇī na 21 870, ó nejlepší z dvojzrozených, a slonů je tam stejně tolik. Pěších vojáků je 109 350 a koní 65 610. Tomu se říká akṣauhiṇī.”

 

Umenie bojovníka Dhanur-vedy — Paraśurāmu:

PARAŠURÁMA: Riši označovaný za zplnomocnĕné vtĕlení Višnua. Proslul tím, že zahubil všechny kšatriji tohoto svĕta poté, co jeho otce Džamadagniho zabil král jménem Kártavírja. Byl znalcem védského vojenského umĕní a učil je Bhíšmu, Drónu a Karnu. Mahábhárata obsahuje mnoho příbĕhů o jeho hrdinských činech.

(z dodatkov k Mahábhárate)

Paraśurāma neboli Reṇukāsuta: Syn Maharṣiho Jamadagniho a Śrīmatī Reṇuky. Je proto také známý jako Reṇukāsuta. Je jednou z mocných inkarnací Pána. Jedenadvacetkrát pozabíjel všechny kṣatriye a jejich krví potěšil duše svých předků. Později se věnoval přísnému pokání v Mahendra Parvatě. Poté, co odejmul celou Zemi kṣatriyům, věnoval ji jako milodar Kaśyapovi Munimu. Protože byl Paraśurāma brāhmaṇou, naučil Droṇācāryu Dhanur-vedu neboli bojové umění. Byl také přítomný na korunovaci Mahārāje Yudhiṣṭhira a vedl tento obřad společně s dalšími velkými mudrci. Paraśurāma je tak starý, že se v různých dobách setkal jak s Rāmou, tak s Kṛṣṇou. S Rāmou bojoval, ale Kṛṣṇu přijal jako Nejvyšší Osobnost Božství. Velebil též Arjunu, když ho viděl s Kṛṣṇou. Když se Bhīṣma odmítl oženit s Ambou, která ho chtěla za manžela, navštívila Ambā Paraśurāmu a on na její přání požádal Bhīṣmadeva, aby ji přijal za manželku. Přestože byl jedním z duchovních mistrů Bhīṣmadeva, Bhīṣma ho neuposlechl. Když Bhīṣmadeva nedbal jeho varování, Paraśurāma s ním bojoval. Jejich boj byl urputný a Paraśurāma byl nakonec s Bhīṣmou spokojen a udělil mu požehnání, že se stane největším bojovníkem na světě.
(z Významu k SB 1.9.6-7)

SB 1.3.20 — „V šestnácté inkarnaci zničil Pán v podobě Bhṛgupatiho jedenadvacetkrát třídu státosprávců (kṣatriyů), na které se rozhněval, protože se vzbouřili proti brāhmaṇům (třídě inteligentních).“

SB 2.7.22 — „Když vládci, kteří jsou známí jako kṣatriyové, sešli z cesty Absolutní Pravdy a přáli si trpět v pekle, Pán ve Své inkarnaci jako mudrc Paraśurāma vyhladil tyto nechtěné krále, kteří byli jako trny na zemském povrchu. Se Svojí ostře nabroušenou sekerou se postaral o třikrát  sedmero vyhlazení kṣatryiů.“

SB 9.15.14 — „Učení mudrci uznávají Paraśurāmu za slavnou inkarnaci Vāsudevy a ničitele Kārtavīryovy dynastie. Paraśurāma jedenadvacetkrát vyhladil všechny kṣatriyi na Zemi.“

SB 9.15.15 — „Když členové královského rodu kvůli své nadměrné pýše způsobené hmotnými kvalitami vášně a nevědomosti propadli bezbožnému životu a přestali dbát na zákony ustanovené brāhmaṇy, Paraśurāma je zabil. Třebaže jejich přestupek nebyl příliš vážný, zahubil je, aby tak zmenšil břímě světa.“

SB 9.15.31:

„Pán Paraśurāma byl mistrem v pobíjení vojska nepřítele a rychlostí mysli a větru rozsekával nepřátele svou sekyrou (paraśu). Všude, kam se vydal, padali jeho protivníci k zemi s usekanýma nohama, rukama i rameny a spolu s jejich vozataji i slony a koňmi, na kterých jeli, byli usmrceni.“

 

Význam:

Na začátku, když vojsko nepřítele čítalo obrovské množství bojujících vojáků, slonů a koní, Pán Paraśurāma vnikl mezi ně a zabíjel je rychlostí mysli. Když se potom poněkud unavil, zpomalil na rychlost větru a pokračoval v rázném pobíjení nepřátel. Mysl je rychlejší než vítr.

Poznámka:

Rýchlosť vzduchu – vetra je 96 000 míľ/s; rýchlosť mysle sú milióny míľ/s

SB 9.15.32 — „Pán Paraśurāma svou sekyrou a šípy rozbíjel na kusy štíty, vlajky, luky a těla Kārtavīryārjunových vojáků, kteří padli na bojišti, a rozbahnil zemi jejich krví. Když Kārtavīryārjuna viděl tuto prohru, rozzuřeně se vřítil na bitevní pole.“

Paraśurāma aj Rāmacandra – obaja sú mocné inkarnácie Śrī Kṛṣṇu. Ale Pán Rāmacandra porazil v boji Pána Paraśurāmu – je o tom v śāstre:

SB 9.10.6-7 — „Ó králi, zábavy Pána Rāmacandry byly úžasné jako zábavy malého slůněte. Na shromáždění, kde si měla matka Sītā vybrat svého manžela, zlomil uprostřed hrdinů tohoto světa luk Pána Śivy. Tento luk byl tak těžký, že ho neslo tři sta mužů, ale Pán Rāmacandra ho ohnul a zlomil napůl, jako když slůně zlomí stonek cukrové třtiny. Tak získal ruku matky Sīty, která se Mu vyrovnala transcendentální podobou, krásou, chováním, věkem i povahou. Však také byla bohyní štěstí, jež stále sídlí na Pánově hrudi! Když se Pán Rāmacandra vracel ze Sītina domu poté, co ji vyhrál na shromáždění všech uchazečů, střetl se s Paraśurāmou. Ten byl velice pyšný, jelikož jedenadvacetkrát zbavil Zemi královského rodu, ale Pán ho ve své inkarnaci kṣatriyského krále porazil.“

 

Bojovníci — úrovne kvalifikácií:

Vo védskej terminológií – vo védskych časoch boli bojovníci rôznych úrovní – kvalifikácií – schopností :

a) ovládajúci pozemské zbrane a umenie boja – bežní kvalifikovaní bojovníci

b) ovládajúci nebeské zbrane: astry — jemnohmotné zbrane ovládané mantrami a mysľou…,
nebeské zbrane sú osoby, ktorých privolaním pomocou mantier dokážu použiť svoj prejav ako zbraň. Kvalifikovaná osoba dokáže astry privolať, vypustiť aj stiahnuť späť, tiež nasmerovať a poslať na konkrétny cieľ.

 

Tí najkvalifikovanejší – ovládajúci astry – sa delili na 3 stupne:

1) ratha – bojovník na voze, ktorý streľbou šípov s luku dokázal bojovať naraz proti 1000 bojovníkom

2) mahāratha – schopný bojovať naraz proti 10 000 bojovníkom (Mahārāja Yudhiṣṭhira a Parīkṣit, Duryodhana, Abhimanyu, Dhṛtarāṣṭra… )

3) atiratha – schopný bojovať naraz proti 60 000 bojovníkom (Bhīṣma, Droṇa, Arjuna, Bhīma, Karṇa,….)

Zbytok tvorili bojovníci, ktorí neovládali astry. Slovo mahā-ratha označuje velkého hrdinu, jenž dovede sám bojovat proti jedenácti tisícům jiných hrdinů, a slovo atiratha, jež se nachází v páté sloce, označuje toho, kdo dovede bojovat s neomezeným počtem protivníků.

 

To je uvedené v Mahābhāratě:

ekādaśa-sahasrāṇi
yodhayed yas tu dhanvinām
astra-śastra-pravīṇaś ca
mahā-ratha iti smṛtaḥ
amitān yodhayed yas tu
samprokto ‘tirathas tu saḥ

To je popis, který Śrīla Sanātana Gosvāmī zařadil do Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī.
(z Dodatkových poznámok k 1. kap. 10. spevu SB)

 

Jedna z najsilnejších astier je brahmāstra:

 

SB 1.7.27 — „Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, řekl: Věz ode Mne, že to způsobil syn Droṇy. Vypustil hymny jaderné energie (brahmāstru) a neví, jak tu záři stáhnout zpět. Učinil tak z bezradnosti ve strachu před hrozící smrtí.“

z Významu:

Brahmāstra se podobá moderním jaderným zbraním, založeným na manipulaci atomovou energií. Jaderná energie se uvolňuje při úplném spalování, což je rovněž princip brahmāstry. Vytváří nesnesitelný žár, který se podobá atomové radiaci, ale rozdíl je ten, že atomová bomba je hrubohmotnou jadernou zbraní, zatímco brahmāstra je zbraní jemnohmotnou, která je vytvořena pronášením hymnů. To je odlišná věda, která byla známá v
dávných dobách na území Bhārata-varṣi. Subtilní věda pronášení hymnů je také hmotná, přesto ji moderní fyzikové ještě neznají. Jemnohmotná věda není duchovní. Má však k duchovní metodě, která je ještě jemnější, přímý vztah. Člověk, který ji ovládal, věděl, jak zbraně použít, a věděl také, jak je stáhnout zpět. To bylo dokonalé poznání.

 

SB 1.7.28 — „Ó Arjuno, proti této zbrani může pomoci jedině další brahmāstra. Jsi odborník ve vojenské vědě; zastav tedy záři této zbraně mocí své vlastní zbraně.“

z Významu:

K atomovým bombám neexistuje protizbraň, která by zrušila jejich účinky. Působení brahmāstry však lze jemným vědeckým způsobem zastavit a dávní odborníci na vojenskou vědu uměli brahmāstru neutralizovat. Brahmāstry jsou jemnější nežli jaderné zbraně. Aśvatthāmā vystřelil brahmāstru s jasným záměrem — zabít Pāṇḍuovce, to znamená pět bratrů vedených Mahārājem Yudhiṣṭhirem a jejich jediného vnuka, který ležel v lůně Uttary. Z toho plyne, že brahmāstra, jež je účinnější a jemnější zbraň nežli jsou atomové bomby, nebyla také tak slepá jako tyto zbraně. Když vybuchne atomová bomba, nerozlišuje, koho má zasáhnout jako svůj cíl, a ničí i nevinné, neboť ji nelze ovládat. Brahmāstra však taková není. Sleduje svůj určený cíl a nevinným neškodí.
(z Významu SB 1.8.12)

Brahmāstra, nejzazší zbraň, kterou vystřelil Aśvatthāmā, byla něco jako jaderná zbraň, ale vydávala větší teplo a zář. Tato brahmāstra je produktem jemnohmotné vědy, neboť se vystřeluje působením jemného zvuku v podoběmantry zaznamenané ve Vedách. Další předností této zbraně je, že není slepá jako jaderná zbraň, neboť ji lze zaměřit výhradně na vybraný cíl. Aśvatthāmā vystřelil tuto zbraň, aby zničil všechny mužské příslušníky Pāṇḍuovy rodiny; v určitém smyslu tedy byla brahmāstra nebezpečnější nežli atomová bomba, protože pronikala i do těch nejzabezpečenějších míst a nikdy neminula cíl.
(z Významu SB 1.8.13)

 

Śrī Kṛṣṇa vyhlasuje (v Bg 10.31):

rāmaḥ śastra-bhṛtām aham — „Z těch, kdo umí vládnout zbraní, jsem Rāma.“

 

Vyūhy — bojové formácie:

Vo védskych časoch existovali presné bojové formácie: vyūhy – používané v bojoch a vojnách, ktoré mali názvy podľa konkrétnych zoskupení, napr. formácia, ktorá bola veľmi ťažko prekonateľná, sa volala cakra-vyūha = kruhová formácia. Do tejto vyūhy vytvorenej Kuruovcami sa dostal napr Abhimanyu (Arjunov syn, zrodený z lona Subhadry – Kṛṣṇovej sestry), ktorého potom ho vnútri zabili, keďže vedel sa do nej dostať, ale už nie späť.
Existujú rôzne formácie, a proti nim aj opačná strana – v zmysle adekvátnej obrannej formácie, ktorá bola obrannou, proti ktorej sa bránia…, napr. v tvare orla, jeleňa, sokola, Indrovho blesku (hromoklinu – vajry)…., bolo ich veľa, a len tí najlepší kṣatriyovia poznali ich „tajomstvá“ na základe svojich vysokých kvalifikácií a skúseností. Všetko toto umenie, celá táto vojnová – bojová veda, bola výsadou kṣatriyov, ktorí ju dobre poznali a vedeli aj v praxi náležite používať. Kṣatriya je druh kvalifikácie, založenej na povahe, nadobudnutí konkrétnych vlastností, a vykonávania im odpovedajúcich činností – predpísaných povinností. Kṣatriya je druhá varṇa v systéme varṇāśramadharmy.

0 Komentárov Pripojiť sa ku konverzácii →


Pridaj komentár