„Ó Uddhavo, nejlepší ze svĕtců, v nebezpečné situaci obyčejná osoba pláče, bojí se a naříká, přestože tyto zbytečné emoce na vĕci nic nezmĕní.

Činnosti nabízené Mnĕ bez osobních pohnutek však představují pravé náboženství, i když jsou navenek neužitečné.

Tento proces je svrchovaným projevem inteligence inteligentních a chytrosti tĕch nejchytřejších, protože jeho pomocí lze již v tomto životĕ s využitím dočasného a neskutečného dosáhnout Mĕ, vĕčné skutečnosti.“

Śrímad Bhagavatam 11.29.21-22