Pošetilému hospodáři se nezprotiví rodinný život, ani když se o něho starají ti, o které se kdysi sám staral. Znetvořený stářím se připravuje na blížící se smrt.
Takto zůstává doma jako domácí pes a živí se tím, co mu lhostejně dají. Trpí mnoha nemocemi, jako je porucha trávení a ztráta chuti, a proto jí pouze malé kousky jídla. Stává se invalidou, který již nemůže nic dělat.
V tomto chorobném stavu mu vnitřním tlakem vzduchu vylézají oči z důlků a jeho žlázy ucpává sliz. Má potíže s dýcháním a jeho výdechy a nádechy doprovází chroptění v hrdle, které zní “ghura, ghura”.
Tak se ocitá ve spárech smrti a uléhá v kruhu naříkajících přátel a příbuzných. Přestože s nimi chce mluvit, není toho již schopen, protože je pod vládou času.
Muž, který se s neovládnutými smysly zaměstnával udržováním své rodiny, takto umírá ve velkém smutku s pohledem na své plačící příbuzné. Umírá velice žalostně, s velkými bolestmi a v bezvědomí.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.30.14 & 3.30.15 & 3.30.16 & 3.30.17 & 3.30.18
Hoci hovoríme o stvorení, musíme chápať, že neexistuje žiaden „záznam“, kedy samotná živá bytosť...
ČÍTAŤ VIAC
