„Materialisté obvykle velice lpí na svém současném tělesném pohodlí a na pohodlí, které očekávají v budoucnosti. Neustále jsou proto pohrouženi v myšlenkách na své manželky, děti a bohatství a bojí se opustit svá těla, plná výkalů a moči. Jestliže se však bojí opustit své tělo i ten, kdo praktikuje vědomí Kṛṣṇy, jaký potom mělo význam jeho usilovné studium śāster? Byla to jen ztráta času.“
V tomto svete podmienené bytosti považujú za šťastie jednoducho dočasné zabudnutie na utrpenie hmotnej...
ČÍTAŤ VIAC
