Mesiac — Čandralóka (Candra-loka)
V dnešnej spoločnosti je verejne prijatý konsenzus, že v roku 1969, a aj neskôr, ľudia pristáli na Mesiaci. Podľa Véd je to ale prakticky nemožné. Pravdepodobne to bol jeden obrovský podvod a propaganda, ktorá vtedy vyšla na 30 miliárd dolárov. V tej dobe prebiehali technologické preteky medzi USA a vtedajším ZSSR, aj keď Sovieti boli na tom ekonomicky mnohonásobne horšie, USA túto snahu o konkurenciu využili a boli radi, že ZSSR lejú toľko peňazí do vesmírnych programov, čo oslabovalo ich ekonomiku. Ale aj pre USA bol let na Mesiac viac ako nepravdepodobný. Neprekonateľný problém radiácie (Van Allenove pásy) v okolí Zeme, nedostatočná technológia, výpočtová sila (CPU výkon vtedajších „vesmírnych lodí“ bol slabší ako dnešná moderná kalkulačka) a ďalšie indície a dôkazy ukazujú na nemožnosť takejto cesty. Dôkaz sám o sebe je nedostatok dôkazov ako takých, že tam boli. Argument, že väčšinu fotiek a záznamov museli neskôr zmazať kvôli šetreniu miesta na hard diskoch, je úsmevný. Oveľa prijateľnejšia je verzia veľkého podvodu, obrovského peňažného tunelu a majstrovskej filmárčiny v spolupráci s nikým iným ako Stanleym Kubrickom.
Ale späť k Védam. Mesiac nie je malá obežnica Zeme, je to vzdialená a veľká planéta, a žiadny človek v tomto pôvodnom hrubo-hmotnom ľudskom tele tam nikdy nebol a ani sa tam nemôže dostať nijakými mechanickými prostriedkami, nie tam ešte žiť. Pre každé prostredie a úroveň existuje odpovedajúci a prispôsobený druh tela a k tomu aj zodpovedajúca úroveň vedomia.
Vo védskych písmach sa Mesiac nazýva Čandralóka (candra-loka), teda planéta, ktorej vládne poloboh Čandra. Slovo candra je meno poloboha vládnuceho planéte Mesiac, loka je sanskritský výraz pre planétu. Védy jasne hovoria o tom, že pre človeka nie je možné cestovať mechanickými prostriedkami na vyššie planéty a Mesiac je práve jednou z nich. Šríla Prabhupáda niekedy otvorene vyhlasoval, že celá tá cesta na Mesiac bol podvod a inokedy podotkol, že aj keby sa ľudia na Mesiac dostali, tak by na skutočný Mesiac vstúpiť nemohli – už len kvôli tomu, že majú ľudské telá.
Používa sa občas nasledujúca analógia. Ľudské telo je ako televízny príjmač. Naše oči alebo uši sú naladené na určitý kanál, na určité frekvenčné spektrum. Keď je TV príjmač naladený na druhý kanál, nemôžeme príjmať obrazy a zvuky z prvého kanálu. Védske písma hovoria o veľkých mestách, jazerách, riekach a lesoch, ktoré sa nachádzajú na Mesiaci. Šríla Prabhupáda hovoril, že to všetko ale nemôžeme vnímať zmyslami, ktorými je vybavené ľudské telo. To, že nie sme schopní niečo pozorovať, ešte neznamená, že to naozaj neexistuje. Védy tiež popisujú odlišný beh času na týchto vyšších planétach. Na Mesiaci sa žije v telách 10 000 „nebeských“ rokov. To, čo sa naozaj odohráva na Mesiaci, sa môžeme dozvedieť načúvaním zo správneho zdroja – védskych písiem. To je jediná skutočne objektívna metóda poznávania. Mesiac je jedným zo štyroch najvýznamnejších sídiel polobohov. Tí, ktorí uctievajú polobohov prostredníctvom obete zameranej na veľký materiálny pôžitok, sú posielaní na Mesiac. Tam existuje nebeský opojný nápoj s názvom „sóma“. Podľa toho výrazu je nazvaná jedna zo štyroch pôvodných Ved – Sáma-véda (melodické uctievanie sómovej šťavy). Kvôli tomu býva planéta Mesiac nazývaná aj ako Soma. My ale nemáme možnosť uvidieť skutočný Mesiac v nebeských rozmeroch našimi súčasnými očami – materiálnym zrakom a nedokonalými zmyslami.
Planéta Mesiac
Pán Śrī Kṛṣṇa vyhlasuje v Bhagavad-gīte (15.12):
yad āditya-gataḿ tejo
jagad bhāsayate ‚khilam
yac candramasi yac cāgnau
tat tejo viddhi māmakam
„Záře slunce, jež rozptyluje temnotu celého tohoto světa, pochází ode Mě, a stejně tak i záře měsíce a ohně.“
VÝZNAM:
Neinteligentní osoby nevědí, jak se co děje. Začátkem spočinutí na úrovni poznání však může být pochopení toho, co Pán líčí v tomto verši. Slunce, měsíc, oheň a elektřinu vidí všichni. Každý by se jednoduše měl snažit pochopit, že záře slunce, měsíce, elektřiny či ohně pochází od Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto chápání, které je začátkem vědomí Kṛṣṇy, znamená pro podmíněnou duši v hmotném světě velký pokrok. Živé bytosti jsou svou podstatou nedílné části Nejvyššího Pána a On sám zde naznačuje, jak se mohou vrátit k Bohu, zpátky domů.
Z tohoto verše vyplývá, že slunce osvětluje celý vesmír. Je mnoho vesmírů, sluncí a měsíců, ale v každém vesmíru je jen jedno slunce. Jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (10.21), měsíc je jednou z hvězd (nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī). Sluneční světlo má svůj původ v duchovní záři Nejvyššího Pána, prostupující duchovním nebem. S východem slunce lidé zahajují své činnosti. Zapalují oheň, na kterém si připravují pokrmy a kterým uvádějí do chodu své továrny a tak dále. Oheň se používá k mnoha věcem. Proto jsou slunce, oheň i měsíční svit živým bytostem tak milé, bez jejich pomoci nemůže nikdo žít. Chápat, že světlo či záře slunce, měsíce a ohně pochází od Nejvyšší Osobnosti Božství, je tedy začátkem vědomí Kṛṣṇy. Měsíční svit vyživuje všechny rostliny a je velmi příjemný. Tak mohou lidé snadno pochopit, že žijí díky milosti Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bez Jeho milosti by neexistovalo slunce, měsíc ani oheň a bez nich by nikdo nemohl žít. To je několik myšlenek, které by měly v podmíněné duši probudit vědomí Kṛṣṇy.
Pán Śrī Kṛṣṇa na inom mieste vyhlasuje tiež v Bhagavad-gīte (10.21):
ādityānām ahaḿ viṣṇur
jyotiṣāḿ ravir aḿśumān
marīcir marutām asmi
nakṣatrāṇām ahaḿ śaśī
„Z Ādityů jsem Viṣṇu, ze svítících těles zářící Slunce, z Marutů Marīci a mezi hvězdami jsem Měsíc.“
Nejvýraznější mezi hvězdami je Měsíc, a proto je představitelem Kṛṣṇy. Z verše vyplývá, že Měsíc je jednou z hvězd — to znamená, že hvězdy, které se třpytí na obloze, rovněž odrážejí světlo Slunce. Védské spisy neuznávají teorii mnoha sluncí ve vesmíru. Slunce je jedno a hvězdy — stejně jako Měsíc — svítí odraženým slunečním světlem. Jelikož zde Bhagavad-gītā uvádí, že Měsíc je jednou z hvězd, nejsou třpytící se hvězdy mnoha slunci, ale tělesy podobnými Měsíci.
“Měsíc, Slunce a ostatní velké planety se pohybují ze svrchovaného nařízení, pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství.”
A tiež inde v Bhagavad-gīte (7.8) odkazuje na Mesiac:
„Jsem chuť vody, synu Kuntī, jsem světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, zvuk v éteru a schopnost v člověku.“
Vládca rastlín vo vesmíre
Vo védskych textoch je Mesiac známy ako planéta s najbohatšou flórou v našom vesmíre. Mesiac je spojený s božstvom Anirudha a Anirudha je vládca mysle. Anirudha je Krišnova podoba – expanzia. Táto planéta prejde celým zverokruhom približne za jeden mesiac (28 pozemských dní). Ovplyvňuje rast vegetácie, dodáva šťavu všetkým rastlinám, a preto je v tomto zmysle považovaný za darcu obživy pre všetky živé bytosti na Zemi.
Śrī Kṛṣṇa – Najvyššia Božská Osoba pokračuje a hovorí o gravitácii a planétach vo vesmíre v Bhagavad-gīte (v śloke 15.13) toto:
gām āviśya ca bhūtāni
dhārayāmy aham ojasā
puṣṇāmi cauṣadhīḥ sarvāḥ
somo bhūtvā rasātmakaḥ
„Vstupuji do všech planet a svou energií je udržuji na jejich oběžných drahách. Stávám se měsícem a tak dodávám šťávu života všem rostlinám.“
VÝZNAM:
Z tohoto verše plyne, že planety se vznášejí ve vzduchu jedině díky Pánově energii. Pán vstupuje do každého atomu, každé planety a každého živého organismu. To popisuje Brahma-saṁhitā, kde stojí, že jedna úplná část Nejvyšší Osobnosti Božství — Paramātmā — vstupuje do všech planet, do celého vesmíru, do každého živého organismu a dokonce i do atomu. Díky přítomnosti Paramātmy se vše projevuje tak, jak má. Člověk, v jehož těle je duše, je schopen plavat a udržet se nad vodou, ale mrtvé tělo, které duše opustila, se potopí. Zetlelé tělo samozřejmě také plave, stejně jako tráva a jiné věci, ale tělo právě zemřelého člověka se okamžitě potopí. Podobně se všechny planety vznášejí v prostoru díky přítomnosti svrchované energie Nejvyššího Pána, která je všechny udržuje jako hrst prachu. Prach, který držíme v hrsti, nemůže spadnout, ale jestliže ho vyhodíme do vzduchu, spadne okamžitě. Stejně tak jsou planety, které se vznášejí ve vzduchu, ve skutečnosti sevřeny v dlani vesmírné podoby Nejvyššího Pána. Působením Jeho síly a energie zůstávají všechny pohyblivé i nehybné věci na svých místech. Ve védských hymnech se praví, že slunce svítí a planety se rovnoměrně pohybují díky Nejvyšší Osobnosti Božství. Nebýt Pána, všechny planety by se rozptýlily jako prach ve větru a zanikly. Nejvyšší Osobnost Božství zapříčiňuje i to, že měsíc vyživuje všechny rostliny. Zelenina získává svou lahodnou chuť díky vlivu měsíce. Bez měsíčního svitu by nerostla a neměla žádnou šťávu. Důležité je slovo rasātmakaḥ. Chuť všemu dodává prostřednictvím vlivu měsíce Nejvyšší Pán. Lidská společnost pracuje, žije v pohodlí a užívá si jídla díky tomu, co jí posílá Nejvyšší. Jinak by lidstvo nepřežilo.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.22.10:
ya eṣa ṣoḍaśa-kalaḥ puruṣo bhagavān manomayo
‚nnamayo ‚mṛtamayo
deva-pitṛ-manuṣya-bhūta-paśu-pakṣi-sarīsṛpa-vīrudhāḿ
prāṇāpy āyana-śīlatvāt sarvamaya iti varṇayanti
„Jelikož Měsíc oplývá veškerou mocí, zastupuje vliv Nejvyšší Osobnosti Božství. Je vládnoucím božstvem mysli všech, a proto se bůh Měsíce nazývá Manomaya. Měsíc je nazýván rovněž Annamaya, protože dodává sílu všem bylinám a rostlinám, a také Amṛtamaya, protože je zdrojem života všech živých bytostí. Těší polobohy, pity, lidské bytosti, zvířata, ptáky, plazy, stromy, rostliny a všechny ostatní živé bytosti. Jeho přítomnost uspokojuje každého, a to je důvod, proč se nazývá také Sarvamaya (všeprostupující).“
Śrīmad-Bhāgavatam 6.4.6:
tābhyāṁ nirdahyamānāṁs tān
upalabhya kurūdvaha
rājovāca mahān somo
manyuṁ praśamayann iva
„Můj milý králi Parīkṣite, když Soma, král stromů a vládnoucí božstvo Měsíce, viděl, jak oheň a vítr pálí všechny stromy na popel, velice s nimi cítil, neboť on sám udržuje všechny byliny a stromy. Aby zmírnil hněv Pracetů, promluvil následovně.“
VÝZNAM:
Z tohoto verše vyplývá, že vládnoucí božstvo Měsíce je tím, kdo udržuje všechny stromy a rostliny v celém vesmíru. Měsíčnímu svitu vděčí stromy a rostliny za svůj bujný růst. Jak bychom tedy mohli přijmout výroky takzvaných vědců, jejichž výpravy na Měsíc nás informovaly, že tam neexistuje žádná vegetace? Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: somo vṛkṣādhiṣṭhātā sa eva vṛkṣāṇāṁ rājā — Soma, vládnoucí božstvo Měsíce, je králem všeho rostlinstva. Jak bychom mohli věřit tomu, že ten, kdo se stará o rostliny, nemá žádné na své vlastní planetě?
Śrīmad-Bhāgavatam 8.5.34:
somaṁ mano yasya samāmananti
divaukasāṁ yo balam andha āyuḥ
īśo nagānāṁ prajanaḥ prajānāṁ
prasīdatāṁ naḥ sa mahā-vibhūtiḥ
„Soma neboli Měsíc je zdrojem obilnin, síly a dlouhověkosti všech polobohů. Vládne veškeré vegetaci a umožňuje množení všech živých bytostí. Velcí učenci uvádějí, že je myslí Nejvyšší Osobnosti Božství. Kéž je tento Nejvyšší Pán, zdroj všeho bohatství, s námi spokojen!“
VÝZNAM:
Soma, vládnoucí božstvo Měsíce, je zdrojem obilnin a také síly pro nebeské bytosti, polobohy. Je životní silou veškeré vegetace. Takzvaní vědci moderní doby, kteří nemají o Měsíci plné poznání, bohužel tvrdí, že jsou na něm jen pouště. Jak by mohl být Měsíc pokryt pouští, je-li sám zdrojem naší vegetace? Měsíční svit dodává životní sílu všem rostlinám, a proto rozhodně nemůžeme přijmout, že Měsíc je poušť.
Život na Mesiaci a pokles späť na Zem
Na Mesiaci žijú polobohovia (súrovia, dévovia), ktorí sú vlastne oddaní Najvyššej Božskej Osobe; a neúspešní jogíni odchádzajú po opustení tela tiež na Mesiac , ale po uplynutí vymedzeného času a vyčerpaní si zbožných zásluh – pozitívnej karmy, sú prinútení sa vrátiť opäť do stredného planetárneho systému. To potvrdzuje aj Bhagavad-gītā (8.25):
dhūmo rātris tathā kṛṣṇaḥ
ṣaṇ-māsā dakṣiṇāyanam
tatra cāndramasaḿ jyotir
yogī prāpya nivartate
„Mystik, který opouští tento svět v době kouře, v noci, v období čtrnácti dnů ubývajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje k jihu, dospěje na Měsíc, ale vrátí se.“
VÝZNAM:
Ve třetím zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu Kapila Muni říká, že ti, kdo jsou na Zemi zběhlí v plodonosných činnostech a obětních způsobech, se po smrti dostanou na Měsíc. Tyto povznesené duše stráví na Měsíci přibližně deset tisíc let; užívají si tam života pitím soma-rasy a nakonec se vrátí na Zemi. Měsíc tedy obývají bytosti, které jsou na vyšší úrovni — třebaže je ti, kdo mají hrubohmotné smysly, nemusí vnímat.
Bhagavad-gītā (9.21) uvádza:
te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
evaṁ trayī-dharmam anuprapannā
gatāgataṁ kāma-kāmā labhante
„Poté, co se těšili nesmírnému nebeskému požitku smyslů a vyčerpali výsledky svých zbožných činností, se vracejí na Zemi, planetu smrti. Ti, kdo chtějí uspokojit smysly pomocí dodržování zásad tří Ved, tak dosahují pouze opakovaného rození a umírání.“
VÝZNAM:
Všichni, kdo jsou přemístěni na vyšší planetární soustavy, se těší delšímu životu a lepším možnostem smyslového požitku, ale není jim dovoleno tam zůstat věčně. Po vyčerpání výsledků svých zbožných činností jsou posláni zpět na planetu Zemi. Ten, kdo nedosáhl dokonalosti poznání, na níž poukazuje Vedānta-sūtra (janmādy asya yataḥ), neboli kdo nezná Kṛṣṇu, příčinu všech příčin — nedosahuje konečného cíle života. Musí proto opakovaně stoupat k vyšším planetárním soustavám a klesat zpátky, jako na pouťovém kole, které létá nahoru a dolů. To znamená, že místo aby dosáhl duchovního světa, ze kterého pak již nehrozí poklesnutí, krouží v koloběhu zrození a smrti na vyšších a nižších planetárních soustavách. Lépe je se uchýlit k procesu oddané služby a tak být neprodleně přemístěn do duchovního světa, kde si lze užívat věčného života plného blaženosti a poznání, a nikdy se nevrátit do této strastiplné hmotné existence.
Śrīmad-Bhāgavatam 3.32.3:
sa cāpi bhagavad-dharmāt
kāma-mūḍhaḥ parāṅ-mukhaḥ
yajate kratubhir devān
pitṝṁś ca śraddhayānvitaḥ
„Tito materialisté, přitahovaní smyslovým požitkem a oddaní předkům a polobohům, se mohou dostat na Měsíc, kde pijí výtažek z rostliny soma. Poté se vrátí zpět na tuto planetu.“
VÝZNAM:
Měsíc je považován za jednu z nebeských planet. Dosáhnout této planety je možné prostřednictvím rozmanitých obětí, které doporučují Vedy, jako je zbožné uctívání polobohů a předků za dodržování přísných pravidel a slibů. Nelze tam však zůstat příliš dlouho. Život na Měsíci trvá deset tisíc let polobohů. Jeden den polobohů (dvanáct hodin) se v přepočtu rovná šesti měsícům na naší planetě. Na Měsíc se nikdo nemůže dostat raketoplány nebo jinými hmotnými dopravními prostředky, ale ti, které přitahuje hmotný požitek, se mohou na Měsíc dostat konáním zbožných činů. I když se tam však dostanou, musejí se po vyčerpání zásluh za své zbožné oběti vrátit zpět na Zemi. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.21): te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti.
Kalendár
Uctievači poloboha vládnuceho planéte Mesiac – Čandradéva, sú obdarovaní veľkým množstvom striebra. Mesačné lúče sú chladivé, lebo svetlo, ktoré sa odráža od povrchu Mesiaca, je vlastne odraz svetla od posvätnej trávy kúša, ktorá na Mesiaci rastie. Tá rastie aj v Indii, ale na Mesiaci rastie jej „nebeská“ verzia a tá žiari – žiariaca tráva, také niečo ešte vedci neobjavili. Jeden deň na Mesiaci je 15 dní na Zemi a jedna noc na Mesiaci je 15 nocí na Zemi. Táto planéta je trochu nižšie ako sú nebeské planéty. Náš život istým spôsobom viac ovplyvňuje pohyb Mesiaca ako pohyb Slnka. Čiže nás život je viac spojený s Mesiacom. Slnko má samozrejme tiež veľký vplyv a význam, ale Mesiac má väčší. Astronomický nový mesiac je v zhode s vaišnavským. Vaišnavský mesiac je odvodený od toho, ako vnímame Mesiac zo Zeme, čiže inými slovami – astronomicky. Preto je aj vaišnavský kalendár odvodený od pohybov Mesiaca a jeho rôznych fáz. Rovnako sa tým riadi aj védska (vaišnavská) astrológia.
Pohyby Mesiaca sú nasledovné:
1 mesiac = 2 pakse
1 paksa = 15 tithi
Tithi je približne niečo ako deň, ale len veľmi hrubo priblížené…
Existuje teda 30 rôznych tithi
- Pratipat
- Dvitiya
- Tritya
- Caturti
- Pancami
- Sasti
- Saptami
- Astami
- Navami
- dasami
- Ekadasi
- Dvadasi
- Trayodasi
- caturdasi
- Purnima / Amavasya
- deň vo svetlej polovici Mesiaca sa volá Purnima (spln)
- deň v tmavej polovici Mesiaca sa volá Amavasya (nový mesiac)
Dve pakse (polovice mesiaca) sú Kṛṣṇa paksa (tmavá polovica) a Gaura paksa (svetlá polovica).
Rôzne činnosti sú v rôznych tithi viac alebo menej úspešné. Aj telo je ovplyvňované týmito mesačnými fázami. Napríklad na astami, caturdasi, purnimu a amavasyu je telo slabšie. Každému tithi vládne iné božstvo. Ékádaši (11. deň po splne a nove) vládne Pan Višnu (Hari). Na výpočet aktuálneho tithi (a celého vaišnavskeho kalendára) slúži program GCAL (je ich viac, ale tento je oficiálne používaný).
Popis skutočného Mesiaca v Śrīmad-Bhāgavatame:
Śrīmad-Bhāgavatam 5.22.8:
evaḿ candramā arka-gabhastibhya upariṣṭāl
lakṣa-yojanata upalabhyamāno ‚rkasya
saḿvatsara-bhuktiḿ pakṣābhyāḿ māsa-bhuktiḿ
sapādarkṣābhyāḿ dinenaiva pakṣa-bhuktim
agracārī drutatara-gamano bhuńkte
„Ve vzdálenosti 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) nad slunečními paprsky je Měsíc, jenž se pohybuje rychleji než Slunce. Za dvě lunární čtrnáctidenní období Měsíc procestuje vzdálenost jedné sluneční saṁvatsary, za dva a čtvrt dne vzdálenost, kterou Slunce urazí za měsíc, a za jeden den vzdálenost, kterou Slunce překoná za čtrnáct dní.“
VÝZNAM:
Vezmeme-li v úvahu, že Měsíc je 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) nad paprsky Slunce, je velmi zarážející, že by moderní výlety na jeho povrch byly možné. Jelikož je Měsíc tak daleko, zůstává záhadou, jak by se tam vesmírné lodě mohly dostat. Moderní vědecké výpočty podléhají jedné změně za druhou, a proto jsou nejisté. Musíme přijmout výpočty uváděné ve védské literatuře. Ty se nemění — astronomické výpočty provedené před dávnými lety a zaznamenané ve védských písmech jsou platné i dnes. To, zda jsou lepší védské nebo moderní výpočty, může pro druhé zůstat záhadou, ale co se nás týče, přijímáme védské výpočty jako správné.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.22.9:
atha cāpūryamāṇābhiś ca kalābhir amarāṇāḿ
kṣīyamāṇābhiś ca kalābhiḥ pitṝṇām aho-rātrāṇi
pūrva-pakṣāpara-pakṣābhyāḿ vitanvānaḥ
sarva-jīva-nivaha-prāṇo jīvaś caikam ekaḿ
nakṣatraḿ triḿśatā muhūrtair bhuńkte
„Když Měsíc dorůstá, jeho svítících částí denně přibývá, což vytváří polobohům den a pitům noc. Když ho naopak ubývá, přináší to noc polobohům a den pitům. Tak projde Měsíc každým souhvězdím za třicet muhūrt (celý den). Měsíc je zdrojem nektarového chladu, který ovlivňuje růst obilí, a proto je bůh Měsíce považován za život všech živých bytostí. Díky tomu se nazývá Jīva, hlavní živá bytost ve vesmíru.“
Śrīmad-Bhāgavatam 8.18.5:
śroṇāyāṁ śravaṇa-dvādaśyāṁ
muhūrte ‚bhijiti prabhuḥ
sarve nakṣatra-tārādyāś
cakrus taj-janma dakṣiṇam
„Na Śravaṇa Dvādaśī (dvanáctý den jasné poloviny měsíce Bhādra), když Měsíc dospěl do konstelace Śravaṇa, se Pán zjevil v tomto vesmíru v příznivý okamžik zvaný Abhijit. Všechny hvězdy a planety, od Slunce až po Saturn, považovaly Pánův příchod za nesmírně příznivou událost, a proto zaujaly nejpříznivější postavení.“
VÝZNAM:
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, znamenitý astrolog, vysvětluje slovo nakṣatra-tārādyāḥ takto: Slovonakṣatra znamená “hvězdy”, slovo tāra v tomto kontextu označuje planety a ādyāḥ znamená “zvláště první z nich uvedená”. První z planet je Sūrya, Slunce, a nikoliv Měsíc. Z hlediska Véd tedy tvrzení moderních astronomů, že Měsíc je Zemi nejblíže, nelze přijmout. Chronologické pořadí, kterým anglicky mluvící lidé na celém světě označují dny v týdnu — Sunday, Monday, Tuesday, Wednesday, Thursday, Friday a Saturday — odpovídá védskému pořadí planet, a dokládá tedy údaje Véd. Podle astrologických výpočtů byly v době Pánova zjevení všechny planety a hvězdy ve velmi příznivém postavení, aby oslavily Jeho narození.
Śrīmad-Bhāgavatam 9.14.2-3:
sahasra-śirasaḥ puṁso
nābhi-hrada-saroruhāt
jātasyāsīt suto dhātur
atriḥ pitṛ-samo guṇaiḥ
tasya dṛgbhyo ‚bhavat putraḥ
somo ‚mṛtamayaḥ kila
viprauṣadhy-uḍu-gaṇānāṁ
brahmaṇā kalpitaḥ patiḥ
„Pán Viṣṇu (Garbhodakaśāyī Viṣṇu) je rovněž známý jako Sahasra- śīrṣā Puruṣa. Z jezera v Jeho pupku vyrostl lotos, na němž byl zrozen Pán Brahmā. Atri, Brahmův syn, měl stejně vznešené vlastnosti jako jeho otec.
Z Atriho slz radosti se narodil syn jménem Soma, Měsíc, který oplýval chladivými paprsky. Pán Brahmā ho učinil vládcem brāhmaṇů, bylin a svítících těles.“
VÝZNAM:
Podle védských údajů se bůh Měsíce, Soma, narodil z mysli Nejvyšší Osobnosti Božství (candramā manaso jātaḥ). Zde však čteme, že se narodil z Atriho slz. To se zdá být v rozporu s údajem Véd, ale ve skutečnosti tomu tak není, protože tímto způsobem se Měsíc narodil v jiném věku. Když se v očích objeví slzy následkem radosti, mají chladivé účinky. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: dṛgbhya ānandāśrubhya ata evāmṛtamayaḥ-“Zde slovodṛgbhyaḥ znamená ,ze slz radosti’. Proto je bůh Měsíce nazýván amṛta-mayaḥ, ,oplývající chladivými paprsky’.” Ve čtvrtém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (4.1.15) nacházíme tento verš:
atreḥ patny anasūyā trīñ
jajñe suyaśasaḥ sutān
dattaṁ durvāsasaṁ somam
ātmeśa-brahma-sambhavān
Zde se uvádí, že Anasūyā, manželka mudrce Atriho, porodila tři syny—Somu, Durvāsu a Dattātreyu. Je řečeno, že při početí byla oplodněna Atriho slzami.
V této souvislosti můžeme poznamenat, že Měsíc je jednou z nebeských planet. Z védské literatury víme, že ten, kdo se dostane na Měsíc, obdrží život dlouhý deset tisíc let, v němž si bude moci užívat plodů svých zbožných činností. Kdyby naši takzvaní vědci byli na Měsíci, proč by se vraceli zpátky? Nepochybně musíme učinit závěr, že nikdy na Měsíci nebyli. Pro vstup na Měsíc se člověk musí kvalifikovat zbožným jednáním. Jen pak tam může vstoupit a žít tam. Kdyby se někdo na Měsíc dostal, proč by se vracel na tuto planetu, kde je život tak krátký?
(z Významu k SB 10.3.27)
Zatmenie Mesiaca (aj Slnka) démonskou tieňovou planétou Rāhu
Śrīmad-Bhāgavatam 5.24.1:
adhastāt savitur yojanāyute svarbhānur
nakṣatravac caratīty eke yo ‚sāv amaratvaṁ
grahatvaṁ cālabhata bhagavad-anukampayā
svayam asurāpasadaḥ saiṁhikeyo hy atad-arhas
tasya tāta janma karmāṇi copariṣṭād vakṣyāmaḥ.
„Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Můj milý králi, jistí historici, kteří přednášejí Purāṇy, uvádějí, že 10 000 yojanů (128 000 kilometrů) pod Sluncem se nachází planeta zvaná Rāhu, jež se pohybuje jako jedna z hvězd. Jejím vládnoucím božstvem je syn Siṁhiky, nejodpornější ze všech asurů. Přestože je pro postavení poloboha nebo planetárního božstva naprosto nezpůsobilý, dosáhl ho milostí Nejvyšší Osobnosti Božství. Později se o něm zmíním více.“
Śrīmad-Bhāgavatam 5.24.2:
yad adas taraṇer maṇḍalaṁ pratapatas tad vistarato
yojanāyutam ācakṣate dvādaśa-sahasraṁ somasya
trayodaśa-sahasraṁ rāhor yaḥ parvaṇi
tad-vyavadhāna-kṛd vairānubandhaḥ
sūryā-candramasāv abhidhāvati.
„Slunce, které je zdrojem tepla, je široké 10 000 yojanů (128 000 kilometrů), Měsíc je široký 20 000 yojanů (256 000 kilometrů) a Rāhu 30 000 yojanů (384 000 kilometrů). Když byl kdysi rozdáván nektar, Rāhu se snažil vyvolat mezi Sluncem a Měsícem roztržku tím, že se mezi ně vetřel. K oběma se chová nepřátelsky, a proto se za úplňku a novu vždy snaží zakrýt sluneční a měsíční svit.“
VÝZNAM:
Zde je řečeno, že Slunce je široké 10 000 yojanů (128 000 kilometrů) a Měsíc dvakrát tolik — 20 000 yojanů (256 000 kilometrů). Slovo dvādaśa znamená dvakrát deset, čili dvacet. Vijayadhvaja zastává názor, že Rāhu by měl být dvakrát tak velký jako Měsíc, tedy 40 000 yojanů. Aby však tento zjevný rozpor s textem Bhāgavatamu vyjasnil, uvádí následující citaci o planetě Rāhu: rāhu-soma-ravīṇāṁ tu maṇḍalā dvi-guṇoktitām. To znamená, že Rāhu je dvakrát tak velký jako Měsíc, který je dvakrát tak velký jako Slunce. To je závěr komentátora Vijayadhvaji.
Śrīmad-Bhāgavatam 5.24.3:
tan niśamyobhayatrāpi bhagavatā rakṣaṇāya
prayuktaṁ sudarśanaṁ nāma bhāgavataṁ
dayitam astraṁ tat tejasā durviṣahaṁ muhuḥ
parivartamānam abhyavasthito muhūrtam
udvijamānaś cakita-hṛdaya ārād eva nivartate
tad uparāgam iti vadanti lokāḥ.
„Když se Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, od polobohů Slunce a Měsíce doslechne o Rāhuově útoku, povolá k jejich ochraně Svůj disk zvaný Sudarśana. Sudarśana cakra je Pánův nejmilejší oddaný, který se těší Jeho stálé přízni. Silný žár cakry, určený k zabíjení neoddaných, nemůže Rāhu snést, a proto strachy před ním prchá. V době, kdy Rāhu obtěžuje Slunce a Měsíc, nastává situace, kterou lidé znají jako zatmění.“
VÝZNAM:
Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, vždy chrání Své oddané, kteří jsou také známi jako polobozi. Vládnoucí polobozi Pána Viṣṇua na slovo poslouchají, ačkoliv si také přejí smyslový požitek — proto se nazývají “polobozi”, téměř jako Bůh. Přestože se Rāhu pokouší Slunce i Měsíc napadnout, Pán Viṣṇu je chrání. Strach před cakrou Pána Viṣṇua Rāhuovi nedovoluje setrvat před Sluncem či Měsícem déle než jednu muhūrtu (48 minut). Jev, ke kterému dochází, když Rāhu zakrývá světlo Slunce a Měsíce, se nazývá zatmění. Snaha vědců této planety dostat se na Měsíc je stejně démonská jako útok démona Rāhu. Jejich pokusy samozřejmě skončí nezdarem, protože na Slunce nebo na Měsíc se nikdo nemůže dostat tak snadno. Tyto pokusy jsou nepochybně odsouzeny k neúspěchu, stejně jako útok, o který se pokouší Rāhu.
Śrīmad-Bhāgavatam SB 8.9.24:
deva-liṅga-praticchannaḥ
svarbhānur deva-saṁsadi
praviṣṭaḥ somam apibac
candrārkābhyāṁ ca sūcitaḥ
„Rāhu — démon, který způsobuje zatmění Slunce a Měsíce — se zahalil do šatů poloboha a tak vstoupil mezi polobohy a pil nektar, aniž by ho kdokoliv, včetně Nejvyšší Osobnosti Božství, rozpoznal. Měsíc a Slunce však díky svém trvalému nepřátelství vůči Rāhuovi pochopili, k čemu došlo, a tak byl Rāhu odhalen.“
Zatmění měsíce v úplňku lze vysvětlit přítomností další planety, zvané Rāhu. Védská astronomie potvrzuje existenci normálně neviditelné planety Rāhu, kterou je někdy možné spatřit během měsíčního úplňku. Tehdy je zřejmé, že Rāhu se nachází někde poblíž oběžné dráhy Měsíce. Neúspěch novodobých výletů na Měsíc může být způsoben touto planetou Rāhu. Jinými slovy ti, o kterých se předpokládalo, že přistanou na Měsíci, ve skutečnosti mohli letět na tuto neviditelnou planetu Rāhu a po jejím dosažení se vrátit zpět. Když tuto otázku ponecháme stranou, jde o to, že živá bytost má nezměrné, neomezené touhy po hmotném požitku, a musí se proto převtělovat z jednoho hrubého těla do druhého, dokud se její touhy nevyčerpají.
(z Významu k SB 4.29.69)
Když Rāhu zakrývá Slunce a Měsíc, dochází buď k úplnému, nebo částečnému zatmění — podle toho, zda se Rāhu pohybuje po rovné, nebo po zakřivené dráze.
(z Úvodu k 24. kapitole 5. spevu SB)
Z těchto veršů je zřejmé, že vedle Slunce a Měsíce existuje ještě neviditelná planeta zvaná Rāhu, jejíž pohyby způsobují sluneční a měsíční zatmění. Je možné, že moderní výpravy, které se pokoušejí doletět na Měsíc, putují omylem na planetu Rāhu.
(z Významu k SB 5.16.8)
Len pre zaujímavosť, na čo som natrafil :
Pro různé osoby jsou určeny rozmanité planetární soustavy. Bhagavad-gītā (14.18) uvádí: ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ — lidé na úrovni kvality dobra se mohou dostat na vyšší planety. Avšak ti, kdo jsou na úrovni kvalit temna a vášně, tam nemají přístup. Slovo divam se vztahuje na vyšší planetární soustavu zvanou Svargaloka. Indra, král vyššího planetárního systému, má takovou moc, že kteroukoliv podmíněnou duši, která se bez náležitých předpokladů snaží přemístit z nižších planet na vyšší, svrhne dolů. Soudobé pokusy o cestu na Měsíc jsou jen dalším příkladem toho, jak se nekvalifikovaní lidé snaží dosáhnout Svargaloky umělými, mechanickými prostředky. Tento pokus nemůže být úspěšný. Z Indrových slov vyplývá, že každý, kdo se pokouší dosáhnout vyšších planetárních soustav pomocí mechanických prostředků — které jsou zde nazvány māyā—odsuzuje sám sebe k pobytu na planetách v nižších částech vesmíru. K přemístění na vyšší planetární soustavy je třeba mít dostatečně dobré vlastnosti. Hříšný člověk pod vlivem kvality nevědomosti, který se neobejde bez pití, masa a nedovoleného sexu, nikdy nevstoupí na vyšší planety pomocí mechanických prostředků.
(Význam k SB 8.11.5)
***
Mesiac ochladzuje a má úplne presnú dráhu, takú presnú, až to človeka zaráža. Napríklad: keď je spln, tak je presne v takej výške ako bude Slnko za pol roka. Keď je polmesiac, tak so Slnkom to má posun tri mesiace – takže je v takej výške ako bude za štvrť roka. Ak je opačný polmesiac tak je tam, kde bolo Slnko pred pol rokom, úplne presne a funguje to v každom mesiaci. Mesiac je svojím priemerom väčšia planéta ako Slnko. Podľa Šrímad Bhágavatamu je Mesiac vzdialený kolmo od Bhú-mandaly 200 000 yojanov, čo sa rovná vzdialenosti 2 560 000 km. Jeden yojan (jodžan) predstavuje 8 míľ, teda 12,8 km. Priemer planéty Mesiac je popisovaný ako 20 000 yojanov, čo sa rovná 256 000 km. Podľa týchto prepočtov má naša planéta Zem priemer 1000 yojanov, čo je 12 800 km. O Slnku sa píše, že je od Bhú-mandaly vzdialené 100 000 yojanov, čo predstavuje 1 280 000 km a priemer planéty má 10 000 yojanov, čo je 128 000 km. Slnko sa pohybuje na svojej presnej obežnej dráhe rýchlosťou 25 606 km za sekundu. Obežná dráha Slnka je 95 100 000 yojanov = 1 217 280 000 km. Keď to zrekapitulujeme, prídeme k záveru, že priemer Slnka je 10-násobok priemeru Zeme, priemer Mesiaca je 20-násobok priemeru Zeme, a teda priemer Mesiaca je 2 násobok priemeru Slnka. Temná planéta Ráhu spôsobuje zatmenie Slnka aj Mesiaca. Pre nás je neviditeľná, ale jej prejav je, že Slnko aj Mesiac zahalí tieň. Sú preklady, kde je planéta Ráhu vysvetlená práve ako tieň. Okrem Ráhu ešte existuje ďalšia tieňová planéta – Ketú, ktorá je tiež považovaná za nepriateľskú a okrem nej poznáme ešte ďalšiu tieňovú planétu – Mandi. O planéte Ráhu je opisovaný príbeh v ôsmom speve Šrímad Bhágavatamu. Jej priemer je 30 000 yojanov, čo je 384 000 km, a od Bhú-mandaly je vzdialená 90 000 yojanov, čo predstavuje vzdialenosť 1 152 000 km. Dráha planéty Ráhu tvorí body na línii priesečníka obežných dráh Slnka a Mesiaca.
SB 5.24.3 — Když se Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, od polobohů Slunce a Měsíce doslechne o Rāhuově útoku, povolá k jejich ochraně Svůj disk zvaný Sudarśana. Sudarśana cakra je Pánův nejmilejší oddaný, který se těší Jeho stálé přízni. Silný žár cakry, určený k zabíjení neoddaných, nemůže Rāhu snést, a proto strachy před ním prchá. V době, kdy Rāhu obtěžuje Slunce a Měsíc, nastává situace, kterou lidé znají jako zatmění.
Zatmenie planétou Rāhu
Ďalšie zaujímavé zdroje na hlbšie štúdium Védskeho popisu vesmíru:
http://www.harekrsna.com/sun/editorials/04-12/editorials8452.htm